Vstáváme brzy ráno, začíná svítat. Máme před sebou dlouhou cestu a kolem desáté už se v ulicích města chvěje horký vzduch a teploty vystoupají skoro na 35 stupňů. Červen a letní vedra uhodila. Má to ovšem i výhodu. Tak brzy ráno je všude rozprostřeno TICHO. Klid k přemýšlení, k hledání, klid k lovu. Naše území sahá za hranice města, nechceme vzbudit nové obyvatele vyhořelých chatek, potichu procházíme zahrádky a hledáme mohutné pcháče, opuštěné zdivočelé růže, rozkvétající ostružiny, hadince a pelyňky. Svěží a první letní kytice ještě v tónech sytě zelené, kterou nestihlo vybělit slunce. Vázání tohoto pugétu na svatbu do Krkonoš se téměř rituálně odehrávalo pouze brzy z rána a po půlnoci s vínem a bezovým koláčem. Květy bezu jsme nechaly 3 dny nakládat ve smetaně, aby na nás měl magický vliv. Teploty klesají a naše pracovní nasazení stoupá, k tomu poslech českého rozhlasu stanice Vltava. Noční opera, rosení květů a větévek. Modlíme se k našemu Sv. Fiakrovi, aby to cestou autem do Krkonoš nezvadlo. Přejeme Vám šťastné manželství, Pavlíno!