Zahradníkův duben · 15.4.2013

Konečně jsme se dočkali! Je to tu! Cibuloviny se vydraly z mokré rozbředlé půdy a během jednoho týdne vyskočily závratnou rychlostí a hned s poupaty. Tedy konečně ven z interiérů bytů, chytat slunce do zahrady, rychle dokončit plánování nových záhonů a odložit zimní literaturu, která v nás udržovala naději, že JARO zase přijde. V peřinách a přítmí, za okny nenadále kalamita, čaj (s domácí hanáckou pálenkou) a malá knížka od Karla Čapka. Zahradníkův rok. Pěkně měsíc po měsíci. Zahajujeme zahradnickou sezónu citací z kapitoly Zahradníkův duben. Lépe bychom to nikdy nenapsaly. Tedy:

Duben. To je ten pravý a požehnaný měsíc zahradníkův. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje; v mají stromy a květiny jenom kvetou, ale v dubnu vyrážejí; vězte, že toto klíčení a rašení, ty puky, pupence a klíčky jsou největším divem přírody a víc už neprozradím ani slovo: seďte sami na bobku a hrabejte sami v kypré zemi se zatajeným dechem, neboť řečený prst se dotýká křehkého a plného puku. To nelze líčit, tak jako nelze slovy líčit polibky a několik málo jiných věcí.